Inspirace k vánočnímu dárku

Včera v 22:00 | Camilla |  Arte di Camilla
Vánoce se kvapem blíží (alespoň podle obchoďáků) a já občas patřím mezi ty, kteří nakupují vánoční dárky na poslední chvíli.
Ale co když se stane, že žádný vhodný dárek nenajdu? Zbývá vyrobit!
Tvrdíte: "Nemám šikovné ruce?"
Myslím, že tenhle jednoduchý výrobek, dokáže opravdu každý :)
 

Tenhle to taky není...

Pátek v 21:21 | Camilla |  Jednorázovky
Život je někdy zvláštní...

2.Kapitola-Ztracený

Čtvrtek v 23:03 | Camilla |  Hledač světla
V zemi Traneis pomalu mizí veškeré světlo.
Jediné řešení je chlapec s dívkou...
Z nich, ale pouze jeden je předurčen stát se Hledačem světla...
 


Slib od srdce

Středa v 18:18 | Camilla |  Jednorázovky
Někdy je lepší si dát pozor na to co slibujete...

Dívka v noční košilce

Úterý v 12:55 | Camilla |  Jednorázovky
Pokus o první menší horor...

Trocha té kreativity...

Pondělí v 12:12 | Camilla |  Arte di Camilla
Mezi mé koníčky nepatří jen četba a psaní.
Občas se na mě obrátí korálky s prosbou a já jim prostě nedokážu odolat!
Tak z nich vyrobím bižuterii a vznikne...

Plevelička 1/2

11. listopadu 2018 v 21:00 | Camilla |  Jednorázovky
Tu, jsem vám tak jednou plela plevel...
(Jednorázovka ze dvou částí)

1.Kapitola - Zabít?

10. listopadu 2018 v 2:02 | Camilla |  Hledač světla
V zemi Traneis pomalu mizí veškeré světlo.
Jediné řešení je chlapec s dívkou...
Z nich, ale pouze jeden je předurčen stát se Hledačem světla...

Moje třetí a poslední básnička

9. listopadu 2018 v 17:17 | Camilla

Svoboda

Chceš být volná jako pták.
Ptáš se chceš tak moc?
Drží tě citový hák,
prosíš o pomoc...
Bolesti tě ušetřím.
Svěř se plynoucí řece,
nikdo ti nepomůže přece.
Pravdou na tebe mířím...
Ty, ty ty ty ano ty!
Ten hřebík konečně zatluč,
nech rozkvést v sobě kytky,
zahoď tu zluč...

(rok 2017)

OTÁZKA PRO VÁS...
Mám ještě psát dále básničky?

Zaklínač - Geralt z Rivie

8. listopadu 2018 v 15:09 | Kraty
Práce ze střední školy
Téma: Můj oblíbený hrdina

Ostří naleštěného, stříbrného meče se ozvalo při přeseknutí ošklivé a nebezpečné příšery zvané Ghúl. V ostří kolmo od jeho majitele se leskne oheň chatek, který Ghúl svým řáděním způsobil. Na konci stříbrného meče nestál nikdo jiný než sám Geralt z Rivie.
Geralt z Rivie je zaklínač. Zaklínači jsou jakési bratrstvo nebo se dá také říci klan nájemných zabijáků příšer. Jeden neví, zda jsou to lidé nebo ne. Na počátku jejich stvoření opravdu člověk je ale s pomocí mutagenních lektvarů a všelijakých bylin se z něj stává právě zaklínač. Tuto proměnu přežijí asi 4 z 10 uchazečů.
Jedním z těchto zaklínačů je právě Geralt. Skoro 2 metry vysoký, urostlé postavy a s chladným pohledem. Mléčně bílé do půl zad dlouhé vlasy, na které všichni nevěřícně zírají. Z pohledu jeho žlutých, kočičích očí mrazí v zádech. Na strach a respektu mu přidávají také jizvy přes půl levé tváře a přes pravé oko. Jistě je nezískal náhodou. Geralta odívá kožená zbroj s rukavicemi a taktéž kožené kalhoty a boty. Na zádech nese kříž ze dvou zkřížených mečů plných prolité krve jeho nepřátel. Přes levé rameno tasí meč stříbrný, na příšery. Přes pravé rameno zase tasí meč železný z nejušlechtilejších ocelí, na obranu před lidmi. Zapomněl bych na jeho ústa s ostrým jazykem jako bič, který si nenechá nic líbit. Dokáže dostat informace i z největšího tajnůstkáře pod sluncem.
Lidi ho nemají příliš v lásce, a když je někde nový, dají mu to také najevo. Ať si rychle projde město, a vyřídí, co potřebuje, a ještě rychleji vypadne. Všeobecně jsou zaklínači všemi nenáviděni. Každý jimi pohrdá a pouze jim nadává do mutantů a kříženců. Geralt má můj obdiv právě díky respektu a strachu, který svým vzhledem, chováním i řemeslem šíří.

Moje druhá básnička

7. listopadu 2018 v 6:01 | Camilla

Zelený šat


Vlk se rozhlíží na kopci,
přitom si dává pozor před lovci.
Chtějí mu ublížit,
jeho vytí navěky utišit.
Vidět v jeho očích před smrtí strach a zlobu,
zvířecí duši poslat do hrobu.
Sami však jen zabíjejí
a krásu přírody rozbíjejí.
Jejich srdce zle bijí,
proto se taky dlouhověkosti nedožijí.
Zelené šaty po celá staletí zemi laskají,
hříšníky tvrdě vždy a jako dnes ztrestají.
Vlk po horách se nyní svobodně pohybuje
a za odměnu svou vlčici láskou naplňuje.
Zelená se v barvy mění
a podzimní listí na to náhodné kolemjdoucí upozorní...

(Rok 2015, psáno v nemocnici)


No dobře, kreslívala jsem...

6. listopadu 2018 v 11:01 | Camilla |  Arte di Camilla
Nikdy jsem moc neměla chuť ke kreslení, spíš jsem raději četla a psala.
Ve školce mě do toho prý i nutili.
Přesto jsem jednoho dne vzala tužku do ruky a ...

Čtvrtá kapitola

5. listopadu 2018 v 17:17 | Camilla |  Dobrodružství v Zariontoře
Andrea zažívá svůj první tábor.
Při karnevalové akci ji vyzve záhadný mladík, který však nestojí o ni, ale jde mu o něco zcela jiného...

Moje první básnička

4. listopadu 2018 v 16:00 | Camilla

Vzácná rostlina

Moře v září měsíce,
hřívá překrásného hřebce,
klusá po pláži,
vlny bouřejíc do skály.
Na pláži vzácná rostlina vzkvétá,
radost do všech srdcí dává.
I tu ženu co pláče
její srdce teď rádo zatluče.
V měsíčním svitu k hřebci cválá,
z lehka klisnička malá.
Hned jak k němu přicválá
rostlina na pláži rozkvétá.
V tu chvíli se srdce koní ožívají,
láskou se naplňují.
Je to zvláštní rostlina,
lásku, radost dodává.
Avšak když uhyne,
to krásné s ní zahyne.

(rok 2011)

Tvořící duše alias Kraty

3. listopadu 2018 v 17:17 | Camilla |  Tvořící duše alias Kraty :)
Vlky jsem kreslil štětcema, špejlema a vlastnoručně vyrobenými nástroji pro detaily :)
Všechny obrázky jsou nakresleny tuší jen tři vlci jsou tuší a centrofixem.
Oči modrého vlka jsou inkoustem.
Pokud se ptáte: "Co kdyby si to zkazil?" tak Vám odpovím jednoduše :D Nesmím to zkazit! :D Stačilo jediné pohnutí ruky nebo rozklepaná ruka a celý obrázek by byl v čudu :D Nutno podotknout že jsem to kreslil kolikrát i do 3 do rána :D Převážně mě bavilo kreslit v noci :) na další otázky budu odpovídat rád v komentářích :)

Váš Kraty :)


Prolog

2. listopadu 2018 v 1:01 | Camilla |  Hledač světla
V zemi Traneis pomalu mizí veškeré světlo.
Jediné řešení je chlapec s dívkou...
Z nich, ale pouze jeden je předurčen stát se Hledačem světla...

Třetí kapitola

1. listopadu 2018 v 20:20 | Camilla |  Dobrodružství v Zariontoře
Andrea zažívá svůj první tábor.
Při karnevalové akci ji vyzve záhadný mladík, který však nestojí o ni, ale jde mu o něco zcela jiného...

Druhá kapitola

31. října 2018 v 19:20 | Camilla |  Dobrodružství v Zariontoře
Andrea zažívá svůj první tábor.
Při karnevalové akci ji vyzve záhadný mladík, který však nestojí o ni, ale jde mu o něco zcela jiného...

První kapitola

30. října 2018 v 17:10 | Camilla |  Dobrodružství v Zariontoře
Andrea zažívá svůj první tábor.
Při karnevalové akci ji vyzve záhadný mladík, který však nestojí o ni, ale jde mu o něco zcela jiného...

Úvodník

29. října 2018 v 18:09 | Camilla a Kraty
"A teď ti zavážu oči."
Zaváhal jsem.
Dělám dobře?
Mám jí věřit?
Je to sice moje holka, ale na tohle nejsem zvyklý.
"Nemusíš se ničeho bát. Budu tu stále s tebou, slibuju." Řekla, jako by vycítila moje náhlé nerozhodnutí a na uklidnění, které vždycky zabralo, mě pohladila po tváři.
"Tak dobře." Usmál jsem se, ale to už mi pohled na ní zakryla látka vonící čerstvě po jahodách, které jsme před chvíli spolu sbírali.
Měl jsem chuť šátek strhnout a pohlédnout znovu do její krásných zeleno- hnědých očí, kterýma mě doslova přitahovala, a které mě oslňovali už od našeho seznámení, ale tento plán mi překazila tím, že se její rty dotknuly těch mých.
Svět okolo mě se zastavil.
Byl to dlouhý a vášnivý polibek.
Takový, jaký jen tak nepamatuji nikdy od jiné.
Co měl znamenat?
Nebyl snad...
Posledním?
Proč o tom vůbec přemýšlím?
Třeba jde jen o velké vyjádření citů.
Určitě!
Nebo ne?
Mé myšlenky přerušila věta, která však obavy ještě více prohloubila.
"A teď mě prosím poslouchej. Tohle je důležité. Za žádnou cenu nesmíš podvádět a dívat se. Ať se bude dít cokoliv, rozumíš?"
V jejím hlase byla znát podivná naléhavost, místo obvyklého humoru, která mě děsila.
Nechápal jsem to.
Co tím myslela?
Proč ta pusa a tak vážná slova?
Nikdy se tak nechovala, až teď, když se mi dneska rozhodla ukázat její tajemství.
Že by si jen utahovala?
Vždyť jsme se rozhodli, že si zahrajeme pitomou dětskou hru na slepou bábu.
Tak nač to vyvádění?
Co by se mohlo stát?
"Ale-"
"Uděláš to?"
Chvilku bylo ticho.
"Ano." Odpověděl, jsem nakonec.
Věřím jí, je to moje dívka.
"To je můj kluk." Zašeptala a políbila mě, přes obvázání, na čelo.
Asi pětkrát se mnou zatočila a radostně zvolala: "Najdi si mě!"
A tak jsem začal hledat.

Hledal jsem dlouhou dobu, až jsem došel až sem.
Sundávám si pásku z očí a vidím jí v zemi fantazie.
V zemi, kterou si spolu odteď budeme vytvářet jen my dva.
V zemi, ve které pro nás není nic nemožného ani nedocílitelného.
Nechejte se unést do říše snů a fantazie na blogu Duše fantazie s Camillou a Kratym...

Kam dál