Moje první básnička

Včera v 18:08 | Camilla

Vzácná rostlina


Moře v září měsíce,
hřívá překrásného hřebce,
klusá po pláži,
vlny bouřejíc do skály.
Na pláži vzácná rostlina vzkvétá,
radost do všech srdcí dává.
I tu ženu co pláče
její srdce teď rádo zatluče.
V měsíčním svitu k hřebci cválá,
z lehka klisnička malá.
Hned jak k němu přicválá
rostlina na pláži rozkvétá.
V tu chvíli se srdce koní ožívají,
láskou se naplňují.
Je to zvláštní rostlina,
lásku, radost dodává.
Avšak když uhyne,
to krásné s ní zahyne.

(rok 2011)
 

Tvořící duše alias Kraty

Úterý v 15:27 | Kraty

Vlky jsem kreslil štětcema, špejlema a vlastnoručně vyrobenými nástroji pro detaily :)
Všechny obrázky jsou nakresleny tuší jen tři vlci jsou tuší a centrofixem.
Oči modrého vlka jsou inkoustem.
Pokud se ptáte: "Co kdyby si to zkazil?" tak Vám odpovím jednoduše :D Nesmím to zkazit! :D Stačilo jediné pohnutí ruky nebo rozklepaná ruka a celý obrázek by byl v čudu :D Nutno podotknout že jsem to kreslil kolikrát i do 3 do rána :D Převážně mě bavilo kreslit v noci :) na další otázky budu odpovídat rád v komentářích :)

Váš Kraty :)


Prolog

Pondělí v 9:00 | Camilla |  Hledač světla
V zemi Traneis pomalu mizí veškeré světlo.
Jediné řešení je chlapec s dívkou...
Z nich, ale pouze jeden je předurčen stát se Hledačem světla...

 


Úvodník

Neděle v 19:40 | Camilla a Kraty

"A teď ti zavážu oči."

Zaváhal jsem.
Dělám dobře?
Mám jí věřit?
Je to sice moje holka, ale na tohle nejsem zvyklý.
"Nemusíš se ničeho bát. Budu tu stále s tebou, slibuju." Řekla, jako by vycítila moje náhlé nerozhodnutí a na uklidnění, které vždycky zabralo, mě pohladila po tváři.
"Tak dobře." Usmál jsem se, ale to už mi pohled na ní zakryla látka vonící čerstvě po jahodách, které jsme před chvíli spolu sbírali.
Měl jsem chuť šátek strhnout a pohlédnout znovu do její krásných zeleno- hnědých očí, kterýma mě doslova přitahovala, a které mě oslňovali už od našeho seznámení, ale tento plán mi překazila tím, že se její rty dotknuly těch mých.
Svět okolo mě se zastavil.
Byl to dlouhý a vášnivý polibek.
Takový, jaký jen tak nepamatuji nikdy od jiné.
Co měl znamenat?
Nebyl snad...
Posledním?
Proč o tom vůbec přemýšlím?
Třeba jde jen o velké vyjádření citů.
Určitě!
Nebo ne?
Mé myšlenky přerušila věta, která však obavy ještě více prohloubila.
"A teď mě prosím poslouchej. Tohle je důležité. Za žádnou cenu nesmíš podvádět a dívat se. Ať se bude dít cokoliv, rozumíš?"
V jejím hlase byla znát podivná naléhavost, místo obvyklého humoru, která mě děsila.
Nechápal jsem to.
Co tím myslela?
Proč ta pusa a tak vážná slova?
Nikdy se tak nechovala, až teď, když se mi dneska rozhodla ukázat její tajemství.
Že by si jen utahovala?
Vždyť jsme se rozhodli, že si zahrajeme pitomou dětskou hru na slepou bábu.
Tak nač to vyvádění?
Co by se mohlo stát?
"Ale-"
"Uděláš to?"
Chvilku bylo ticho.
"Ano." Odpověděl, jsem nakonec.
Věřím jí, je to moje dívka.
"To je můj kluk." Zašeptala a políbila mě, přes obvázání, na čelo.
Asi pětkrát se mnou zatočila a radostně zvolala: "Najdi si mě!"
A tak jsem začal hledat.

Hledal jsem dlouhou dobu, až jsem došel až sem.
Sundávám si pásku z očí a vidím jí v zemi fantazie.
V zemi, kterou si spolu odteď budeme vytvářet jen my dva.
V zemi, ve které pro nás není nic nemožného ani nedocílitelného.
Nechejte se unést do říše snů a fantazie na blogu Duše fantazie s Camillou a Kratym...

Kam dál