Listopad 2015

2.Kapitola-Ztracený

29. listopadu 2015 v 6:00 | Camilla |  Hledač světla



2.Kapitola - Ztracený

Keres se zmateně rozhlížel na všechny strany. Očima hledal možné východy...
Na svou matku nemohl ani pohlédnout. Byl v šoku. Měl strach co s ním teď bude. Chytnou ho, zbijou a vyženou? Nebo ho stihne stejný osud jako jeho nejmilovanější osobu?
Má se zachovat jako chlap a přiznat se s nadějí, že jeho trest bude mírnější, když v tom měla prsty Tma? Nebo prostě odsud rychle vypadnou?
"Hanago? To jsem já Tonakas, tvoje sousedka. Chtěla si tu mou-"
Do dveří chalupy vtrhla baculatá a dost vlezlá ženská, které se vždycky dařilo přijít v nejnevhodnější dobu, přesně jako nyní.
Když uviděla Hanagu ležící na zemi v kaluži krve, upustila s dořeknutím věty: "ku." sáček držící v ruce a obsah se rozvířil všude kolem ní.
Aniž by se Keres nějak rozmýšlel, využil tohoto momentu. Pevně sevřel jedinou drahocennou věc, kterou měl po svém otci a rozběhnul se k oknu.
"To byl on! Chyťte ho! Lidičky! Chyťte ho! To byl on!"
Ale to už Hanagin syn utíkal jak jen mohl přes velkou vesnici, nevšímaje si rozruchu, který tam způsobil.
Někteří, především starší vesničané, se ho pokusili chytit, ale bezúspěšně. Keres byl totiž oproti nim dost mladší a vynikal svou rychlostí. Jiní zděšeně jen vybíhali ze svých chalup s meči, vidlemi sloužící na pole, nebo s tím co měli právě nebezpečného při ruce, se strachem o své blízké. Rozhodnuti případně za ně bojovat, aby je ochránili. Ale našli se i tací, kteří znali Kerese od malička a nikdy by neřekli, že by mohl něco spáchat a dokonce mu sem tam někdo pomohl k lepší šanci na útěk.
A tak se mu podařilo dostat i přes mnohá pozdější zakopávání o lesní porosty a nastražené kameny, do hlubokého lesa. Místa, kam by se nikdo z lidí neodvážil. Neboť sem dosahuje hrozně málo světla a Tma zde má svou největší moc.
Keres se teprve až tady zastavil. Těžce oddechoval. Takové běhání už nepamatoval od doby, kdy mu bylo devět. Tehdy se s klukama vsadil o tom, že ukradne své matce věc, kterou tak obdivovala. Ručně vyřezávanou mísu, zdobenou mladým zamilovaným párem. Bohužel se na něj přišlo a on, nejenže přišel o své kamarády, ale musel si její hodnotu odpracovat. Pamatoval si taky dokonce to, jak se za něj Hanaga přimlouvala a jak potom dopadnul.
Říkala: "Nechte ho prosím. Vždyť je ještě malý a určitě to nebyl jenom jeho nápad. Vím, že se to nemůže obejít bez trestu, ale navrhovala bych, aby mi po celý rok pomáhal s vyšíváním a vy si pak jeho výtvory můžete prohlédnout."
Dívali se na ní nechápavě, ale ona se jenom usmála a odpověděla na jejich pohledy: "Ano vím, je to ženská práce. Ale co může být horším trestem, než když si chlapec vyzkouší tuhle práci?"
Všichni jí dali za pravdu a on se naučil, chtě nechtě maminčinu práci.
"Hej ty! Úhni!"
Směrem k němu běžela nějaká postava a vyrušila ho z jeho vzpomínek. Vůbec netušil kdo by to mohl být, natož odkud přišla.
Než se však nadál a stihnul zareagovat, srazila ho k zemi.
Vyrazila mu dech a on ztratil vědomí.

"Co ti malí haranti zase křičí!"
Starý muž s plnovousem, kterému nebylo vidět pořádně do obličeje vztekle zavřel svou okenici. Nebyl jak ostatní. Nesnášel lidi a to jak se smějí. Nenáviděl to.
Proto byl taky neustále zavřený ve své místnosti, hlouběji pod zemí. Ale né daleko od lidí, to si nemohl dovolit.
Vylézal ven, jen když potřeboval nějakou ingredienci nebo věc, ke své celoživotní práci. Lidé kteří ho někdy potkali, utíkali od něj se strachem a jemu to vyhovovalo.
Avšak dnes... dnes! Měl všechno co potřeboval. Konečně skončí to jeho dlouhé utrpení! Za chvíli odbijí hodiny a on bude nejšťastnějším člověkem.
Usednul pomalu na zem, do jakéhosi kruhu namalovaného okolo něho. Smočil si své šedé vlasy a plnovous modro-fialovou tekutinou, pro kterou tak dlouho hledal složení. Otevřel knihu a začal do ní rychle a hbitě kreslit jakýsi obrazce.
Odbila půlnoc.
Strhnula se bouře. Venku zafoukal velmi silný vítr. Rozrazil jeho okenici a sklo se rozsypalo na tisíc kousků.
Byl slyšet křik vyděšených lidí a to staříka ještě víc posilovalo.
Víc a víc čmáral do knihy. Jeho ruka začala krvácet, ale on si toho nevšímal.
Musel to dokončit! Už byl tak blízko.
Střepy se zvednuly do vzduchu a začaly kroužit kolem něho.
Náhle se stalo něco nečekaného.
Do kruhu vběhnul chlapec a zakopnul omylem o lahvičku s modro-fialovou tekutinou. Rychle se jí snažil postavit, ale už bylo pozdě. Zbytek, kterým se měl starý muž na závěr jeho díla polít, byla rozlitá.
"Já... já... nechtěl." koktal chlapec.
Stařík upustil pero a jediné co na to řekl bylo: "Za všechny chyby se platí, ať už chceme nebo ne."
Pak zavřel oči. Vítr náhle změnil směr.
A veškeré střepy, které před chvíli ještě létali kolem starého muže, vletěly do chlapcova nevinného srdce...

"Co si o sobě myslíš?!"
Neznámý křik vytrhl Kerese z podivného snění.
Otevřel prudce oči.
Nad ním se skláněla dívčí postava s kudrnatými vlasy.
Levé oko měla něčím zavázané a její dýka spočívala na jeho hrdle.

Prolog1.Kapitola2.Kapitola → Pokračování příště...



2.Kapitola-Obklopena

19. listopadu 2015 v 15:21 | Camilla |  Dobrodružství v Zathoře

(Připravuje se)


Kratyho song - Fakebook

9. listopadu 2015 v 6:00 | Kraty |  Tvořící duše alias Kraty :)

Facebook...
Všichni to známe...