1.Kapitola-Pohlédni mi do očí

26. října 2017 v 11:31 | Camilla |  Dobrodružství v Zariontoře
"Pěkná maska," prohodily dvě holky, když kolem mě prošly.
"Děkuji," řekla jsem, než mi došlo, že si ze mě utahují.
Povzdychla jsem si.
Tohle se dělo pořád.
Mám snad v osudu napsáno být celý život přehlížena?
Možná to bylo tím, že jsem se začala trochu stranit lidí. Třeba jako teď, kdy jsem stála u stolu s pitím, místo toho, abych byla v centru dění. A to, u malého podia tělocvičny, odkud, jak jinak, vycházela taneční hudba.
Z myšlenek mě náhle vytrhl hrubý hlas za mnou.
"Nevšímej si jich. Náhodou obdivuju, že jdeš v šestnácti za princeznu."
Otočila jsem se.
Hlas patřil vysokému klukovi s černým plášťem, který mu sahal až po kotníky.
Zprvu se zdálo, že jde za čaroděje, ale k tomu mu chyběl klobouk a v ruce nedržel žádnou hůl.
A jako by se snad bál odhalit svou tvář, zakrýval ji maskou.
Kdo to jen může být?
Znala jsem alespoň trochu každého z tábora, ale nevybavovala jsem si, že bych tady viděla někoho s takovou výškou.
Možná to patří k té masce?
Nebo že by to byl někdo z vedoucích?
Kdo by znal můj věk?
Ale, zajímal by se o mě někdo z dospělých?
"Říkal jsem si, jak to asi v těch pohádkách chodí. Není to náhodou, smím prosit krásná urozená?" zeptal se po chvíli, co jsem mu neodpovídala a sama sebe přistihla, jak ho pozoruju.
Ovšem větou, kterou právě pronesl, způsobil, že se mi znovu rozběhly myšlenky a já mu tak opět neodpověděla.
Cože to před chvíli řekl?
Že mě zve k tanci?
To má být vtip?
A vůbec, mluvil by někdo takovým stylem?
"Víte, milá dámo, miluji tanec. Ale nerad čekám na odpověď," a jako bych ho snad svou mlčenlivostí naštvala, uchopil silně mé ruce a zátáhl na parket.
Než jsem se vzpamatovala, drželi jsme se, přesně tak, jak má vypadat taneční pár.
Byla jsem z něj zmatená.
Část mého já se mu chtěla vytrhnout a říct mu, že se chová jak blázen a že na ty legrácky -pokud to někdo tady vymyslel - nejsem zvědavá.
Ale...
Ta druhá toužila hrát jeho hru a zjistit, kdo že to vlastně je a co má za lubem.
"Mně se nevykroutíte, jestli myslíte na tohle,"řekl a na důkaz jeho slov, sevření zesílilo.
Čte snad mé myšlenky?
"Ty...ty nejsi někdo z tábora, že ne?" dostala jsem konečně ze sebe.
"Možná," zněla odpověď. "Ale nechtěli jsme dělat něco jiného?"
Na to jsem mu chtěla říct, že si nevybral dobře, protože já tančit neumím, ale k mému překvapení se mé nohy daly sami do pohybu a doplňovaly tak taneční kroky neznámého.
Co se to jen dělo?
Dokonce i hudba se změnila.
Před chvíli hrála známá písnička "Gangnam style", ale nyní se změnila na pomalejší, jehož interpreta jsem neznala.
"Pohlédni na mě" rozezněl se jeho hlas najednou v mé hlavě.
Cože?
Něco, jako by mě nutilo ten divný příkaz uposlechnout.
Začala jsem směrovat svůj pohled na dotyčného, jehož pohledu jsem se snažila předtím raději vyhýbat.
Ale něco mě zarazilo.
Byl to hlouček dětí u podia, vesele poskakující, přesně do stylu Gangnam.
Ale vždyť hraje...
"Ne!" chtěla jsem vykřiknout a vytrhnout se z jeho omámení, ale nešlo to.
"Přestaň vnímat okolí," znova ten hlas, který se teď začal rozhléhat mnohem silněji a aby stížil mé odporování, začal se semnou točit.
Takže se mi celá tělocvična promněnila do víru barev masek a světel.
"Pohlédni mi do očí." zazněla další slova a já už to nevydržela.
Poslechla ho.
Zlost...
Nenávist...
Ale i strach...
To vše bylo znát z jeho očí a pronikalo nesmírnou bolestí do mého já.
Podlomily se mi nohy, čímž jsem spadla na zem.
Hlava mi třeštila, neschopna pohybu.
Když bolest trochu ustoupila, po neznámém nebylo ani památky.
Postavila jsem se a absolutně nechápala, co to mělo znamenat.
Přešla jsem ke stolu s pitím, abych uhasila žízeň a jak bylo vidět, nikdo si mého tancování nepovšimnul.
Chtěla jsem popadnout svůj hrníček, ale má ruka se v půlce pohybu zarazila.
Byl tam totiž vylepený lístek a na něm napsané: "Něco si ztratila."
Strhla jsem ho a podívala se na něj pozorně.
Byla pod tím nakreslená korunka a připsáno jedno jediné jméno.
Erik.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 betka betka | Web | 26. října 2017 v 16:30 | Reagovat

Krásná  povídka  a ta princezna   to   může i   ve   20   být  všechny  holky jsou jak princezny   a ten tanec   a neznámi  princ   no určitě  tě to potěšilo    krásná  povídka   líbí se mi to :-)  :-)  :-)  :-)

2 Camilla Camilla | Web | 26. října 2017 v 18:34 | Reagovat

[1]: Děkuji ti moc za milý komentík!

Pravda zažít něco takového by mohlo být opravdu zajímavé, ale je to celé jen vymyšlené 8-)

3 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 27. října 2017 v 13:46 | Reagovat

[2]: já vím, že je to vymyšlené :-D

4 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 27. října 2017 v 13:47 | Reagovat

[3]: ale vážně nádherné :-) musím dotat..

5 Camilla Camilla | Web | 27. října 2017 v 14:49 | Reagovat

[3]: [4]: Děkuju 8-)
Tak snad další kapitolou nezklamu 8-)

6 Katlyn Katlyn | Web | 28. října 2017 v 0:55 | Reagovat

Doufám, že další kapitola bude co nejdříve, protože už teď se jí nemohu dočkat :) Celou kapitolu jsem četla jedním dechem, obzvlášť tu taneční scénu.

7 Camilla Camilla | Web | 28. října 2017 v 11:51 | Reagovat

[6]: Tvůj zájem o pokračování mě vždycky tak těší 8-)

8 Ilon Ilon | Web | 28. října 2017 v 19:34 | Reagovat

Pises opravdu poutave, je to krasne, ctive, bude tam i tajemno, nadhera ! :) :)

9 Camilla Camilla | Web | 28. října 2017 v 19:50 | Reagovat

[8]: Děkuji moc! 8-)
Je skvělé mít dalšího čtenáře 8-)

10 Aurora Akkaris Aurora Akkaris | E-mail | Web | 30. října 2017 v 12:50 | Reagovat

Příběh působí zajímavě a já se určitě budu těšit na další díly! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama