Dívka v noční košilce

19. října 2017 v 13:39 | Camilla


Nezvykle jediná rozsvícená pouliční lampa, skrytá před zraky lidí v hlubokém lese, osvětlovala malý stůl s psacími potřebami. A také rozevřenou knihu, do které něco zapisovala dívka s blonďatými vlasy sedící za stolem a jejím pouhým oblečením byla noční košilka.
Ničím nerušená a obklopená naprostým tichem, že se ani sova neodvážila zahoukat, objevila se-li tam vůbec někdy, dívka najednou přestala psát.
Ne z důvodu, že dokončila své dílo, nýbrž proto, že jí dopsala propiska. Sotva jí však vyměnila, už se zase vrhnula psát. Její pravá ruka se zdatně pohybovala a zanechávala na papírech velkolepé dílo.
Nejednalo se však o nějaký milostný příběh...
Ale o smrt lidí, jež tato dívka předurčuje. Ona sama neví proč, ale je si vědoma toho, co píše.
Obětí se nyní stává puberťačka, která se utopí v jezeře.
Když dopsala poslední řádky, vzhlédnula od své knihy a pohlédla do dáli.

Nebyla to však ona...
Její obličej se změnil v podobu její oběti...

Arnita stála poprvé před starou a popraskanou budovu Márnice.
Přešlapovala z místa na místo a přemítala, jestli tam má jít.
Její matka, jako doprovod, ji stiskla pevně ruku a potichu řekla: "Nemusíš tam jít, pokud nechceš."
Dívka jen pokrčila rameny a potlačila nával slz.
Kdyby jen věděla...
"Ona by si to přála, mami."
Pak se nadechla a vstoupila dovnitř s mamkou za zády.
Tam na ně čekal již domluvený zaměstnanec márnice a jelikož byl obeznámen se situací, která se stala před pár dny, jen přikývl na pozdrav a bez mluvení je zavedl k výtahu.
Sjeli mlčky o dvě patra níž.
Vzduch byl cítit zatuchlinou.
Prošli dlouhou chodbou a zastavili se před dveřmi s číslem 286.
Anitě se obracel žaludek, ale věděla, že to nejhorší teprve přijde a ona musí být silná.
"Mám jít s tebou?" zeptala se její matka a stiskla jí pevně rameno. Ale z jejího hlasu bylo znát, že se taky hodně drží.
Arnita zavrtěla hlavou a kousla se do rtu. "Já to zvládnu."
Patolog, který po celou dobu neřekl jediné slovo, zasunul klíče do dveří. "Mohu?"
Přikývla.
Její matka zůstala za dveřmi.
Kromě zmrazovacích boxů pro mrtvoly, kterých si Arnita všimnula jako první, se uprostřed místnosti nacházelo nemocniční lehátko.
Leželo na něm nějaké tělo se štítkem na noze, přikryté zelenou dekou.
Pomalu k němu přistoupila, zatímco patolog tu deku odhrnoval.
Arnita při pohledu na namodralé tělo strnula.
Hleděla na svoji nejlepší kamarádku Sylvii.
Na dívku, která měla problém s anorexií, ale v životě by Arnitu nenapadlo, že by se mohlo stát něco takového.
Vždyť tolik toho spolu prožily a ještě mohly...
A teď její tělo bude spáleno.
"V její krvi se našly známky po drogách a ..." oznamoval Patolog, ale Arnita ho vůbec nevnímala.
Myšlenkami se vrátila na den kdy ji viděla naposledy.
Na to, kdy se spolu smály a diskutovaly o tom, jaký kluk má hezčí zadek a typické holčičí řeči.
A na to ráno, kdy se u ní doma probudila a Sylvia si z ní utahovala, že se bojí nočních můr.
A na těch pár vět...
"Ty noční můry nesmíš brát tak vážně holka. Víš kolika lidem se to zdá."
"Ale co když ano? Zdálo se mi, že někdo umřel..."
"A kdo prosím tě?"
"Ty..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | Web | 20. října 2017 v 0:17 | Reagovat

Překrásnė 8-O

2 Camilla Camilla | Web | 20. října 2017 v 0:49 | Reagovat

[1]: Děkuju moc 8-)

3 Katlyn Katlyn | Web | 28. října 2017 v 0:19 | Reagovat

Nádherně napsané, až mě z toho mrazilo.

4 Camilla Camilla | Web | 28. října 2017 v 11:44 | Reagovat

[3]: To taky byl účel 8-) Jsem ráda, že jsem v tobě vyvolala tímhle dílkem takový pocit 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama