1.Kapitola - Zabít?

10. listopadu 2018 v 2:02 | Camilla |  Hledač světla
V zemi Traneis pomalu mizí veškeré světlo.
Jediné řešení je chlapec s dívkou...
Z nich, ale pouze jeden je předurčen stát se Hledačem světla...


"Evesi! Prosím tě, neodcházej!"
Prosba mladé ženy, drobounké postavy s výrazným obočím a špinavě-blond vlasy, vyzněla tak srdceryvně, že dokázala donutit svého manžela, aby se za ní ještě jednou otočil.
"Hanago... Tohle už jsme přece řešili. Oni mě potřebují!" odpověděl její muž, na kterém by jste jen tak nemohli přehlédnout jeho široká ústa.
"Ne! Já ti to nedovolím! Jsi zaslepený! Vždyť nemáte žádnou šanci! Umřete..." s posledním slovem ji vytryskly slzy.
Evesovi trhalo srdce vidět jí v takovém stavu, ale už se zavázal krví a nešlo to změnit.
Tehdy byl velice mladý, nerozumný. Toužil po dobrodružství a odměně, která by mu zajistila lepší život.
Ale to netušil, kam ho cesty osudu zavedou...
"Kde k sakru vězíš?"
Náhlá slova muže, který právě vpadnul do jejich chalupy a na jehož nebyl zrovna nejlepší pohled, zhatil Evesovi plány na uklidnění -možná i poslední- její milé.
Byl to jeho nevlastní bratr, Relot.
Nyní s velkým šrámem přes celou ruku a krvácejícím uchem.
"Už jdu." zařval na něj odpověď.
Relot, jak bylo jeho zvykem, nezůstával nikde dlouho a nesnášel loučení. Takže po zjištění toho co potřeboval, zmizel stejně rychle jako, se objevil.
Eves to věděl, hlavně to opouštění osoby hodně mu blízké, neboť to měl po něm a bylo to možná to jediné, co ty dva, měli vlastně společného.
A proto, dal své ženě jenom poslední dlouhý polibek a pak ji pošeptal do ucha: "Miluji tě. Já se vrátím a nenechám se zabít, abys o mě přišla. Slibuji."
S těmi slovy ji pustil ruku a vyběhl rychle se zakrytými slzami ven, za svým nevlastním bratrem.
Hanagě se podlomila se kolena.
Vztáhla ruku směrem ke dveřím, s nadějí, že se snad ještě vrátí.
Ale marně.
Už ho neuvidí a taky...
Nikdy mu nepoví, že je těhotná...

Mlha vzpomínek na chatu poblíž lesa a na dění se uvnitř, se začala vytrácet...
Hanaga seděla v koutě u zdi, které složilo jenom na opření koštěte, a brečela.
Na Evesa nikdy nepřestala myslet, ale také nebyla schopna o něm povědět svému synovi Keresovi.
Doba byla zlá a nelehká.
Po celé zemi panovala přísná pravidla.
Ten, kdo chtěl zůstat naživu, se musel těmto zákonům podřídit.
Nejhorší na tom však bylo to, že nikdo neznal pravou tvář, panovníka této země.
Zla, kterému se neříkalo jinak než Tma či Vládce, který zničil slunce.
"Vzdej to... Tvé světlo dlouho nevydrží!" Ozval se neznámý chraptivý hlas, který však Hanaga již dobře znala. Provázel ji od té doby, kdy se neudržela a za synův prohřešek mu vlepila facku.
Od té doby jí trýznil v její mysli a nemohla se ho zbavit.
"A nechat syna napospas tobě? Nikdy!" Zaječela na něj.
"Hanago, Hanago, má sladká Hanago, však ty mě ještě budeš prosit na kolenou, abych-"
Chraptivý hlas přerušil dospívající chlapec s blonďatými vlasy, který přiběhl z vedlejší malé místnosti.
Ta sloužila pouze pro přespání, oddělená dveřmi od hlavní obytné místnosti. Chalupa, ve které žili nebyla nijak veliká, ale bohatě postačila pro matku s dítětem.
Hanaga se postavil a rychle utřela slzy do rukávu, ale její syn je stihl vidět.
"Mami? Stalo se něco? Proč si křičela? A proč brečíš? Zase byl na tebe zlý, soused Herold?"
"To nic Keresi. Omlouvám se, že jsem tě vzbudila. Běž si ještě lehnout, za chvíli dorazím za tebou." Řekla a přešla ke skříni, která se nacházela těsně u dveří vedoucí na malý dvorek.
"Nechci spát, navíc za chvíli je stejně ráno. Já chci vědět co se stalo! Jestli ti ten soused něco udělal, tak já mu-"
Nedořekl to.
Matka ve skutečnosti spát už nechtěla. Měla v plánu otevřít skříň, za účelem převléknout se z nočního oděvu do košile a sukně, ale když ji Keres vyděsil tím, že by byl schopen pomstít se někomu, zasekla se v půli pohybu, otočila se na něj a rázně ho přerušila.
"Ne Keresi! Pamatuj co jsem tě učívala! Jen ty máš svůj život ve svých rukách a ať je k tobě kdokoliv zlý, musíš se umět ovládnout a -"
"Tak proč je ve skříni schovaný meč mami?"
Hanagě přeběhl mráz po zádech.
Jak on o něm může vědět?
"O čem to mluvíš?" Snažila se o úsměv, ale byl spíš křečovitý a né moc přesvědčivý.
"Má zdobenou rukojeť, krásně vyřezané růže. Tak dokonalou, že by to zdejší kovář nedokázal ukovat. Kde jsi ho vzala?"
Měla mu říct pravdu? Byl na to připravený? Mohla mu zalhat, říct že ho našla nebo koupila na trzích, ale příliš dlouho o tom přemýšlela.
"Bylo to největší dílo tvého otce, vyhlášeného kováře a zároveň poslední věc, která mi po něm zůstala." Odpověděla nakonec.
Keres zalapal po dechu.
Nastalo ticho.
Všechno jiné by pochopil i kdyby byl kradený, ale tohle vážně nečekal.
"Já... já mám otce? A to mi říkáš jen tak po všech těch letech? On... on už nežije, že ne? Jinak bych se o něm dozvěděl od lidí z vesnice. Mami, co se s ním stalo?"
Hanaga chvíli hledala vhodný slova, ale to se jí stalo osudnou.
Ozvalo se zapraskání a rána.
Skříň se celá rozpadla v prach, jen z něm koukal kus meče.
Jeho matka zmizela.
Keres byl v šoku. Nejdříve se rozhlížel se po celé místnosti, ale kromě stolu se čtyřmi židlemi, zničenou skříni a kamen nikoho neviděl.
"Mami?" Šeptal a opatrně přicházel k meči. Část se třpytila. Bylo naprosté ticho.
Opatrně ho uchopil do ruky, když v tom ho něco odhodilo na druhou stranu místnosti ke koutu s koštětem.
Zbraň mu, ale pořád zůstala v ruce.
Chvíli viděl rozmazaně, rozeznával však podivné pleskající zvuky.
Jen co zase viděl normálně, se vyškrábal na nohy a uchopil pevně meč do pravé ruky, i když to nebyla zrovna nejlehčí věc.
Podíval se tváří v tvář svému útočníkovi.
Byla to nestvůra.
Jinak by to nedokázal popsat.
Vypadala jako houba, která ale měla v klobouku oči a z těla ji vyráželi chapadla na kterých se i pohybovala.
Než stihnul něco vymyslet, omotalo se mu jedno z chapadel kolem jeho ruky a vyrazilo mu meč.
Nebyl čas přemýšlet, odkud se tu objevila. Natož volat někoho o pomoc.
Nestvůra znovu zaútočila.
Keres udělal kotrmelec vpřed, s cílem vyhnout se ze shora mířejícím chapadlům a dostat se k meči.
Podařilo se mu to.
Rozmáchnul se rychle s ním směrem po chapadlech, aniž by se nějak rozmyslel, ale minul.
Toho ale neodradilo.
S druhým máchnutím přesekl jedno chapadlo jak nic.
Usoudil, že meč musel být velmi ostrý.
Nečekal, že tím akorát nestvůru rozzlobí.
Keres se však nedal.
Vzpomněl si kdysi na jeden příběh v knize o rytíři, který uměl najít v každém, jejich slabá místa. Ať už u lidí nebo u příšer.
Během přemýšlení o tom, ubyl pozornosti a jedno z chapadel se mu omotalo kolem nohy a zvedlo ho do výšky.
Keres vykřikl, ale byl rád že neupustil svoji jedinou obranu.
Neváhal a jakmile dostal příležitost, sekl mečem po stvůřiných očích.
Ozval se řev, ale během chvilky se nestvůra začala rozpouštět a měnit se v hnusnou slizkou páchnoucí kaši.
Keres upadnul na zem a chvíli tak omámeně ležel.
Nemohl se, ale zbavit obrazu obludných očí.
Něco mu je silně připomínalo, i když je pořádně viděl jen v krátkosti.
Pak se rychle zvednul, popadl meč a oháněl se s ním kolem sebe, kdyby náhodou na něj někdo zase zaútočil.
Ale nikdo tu nebyl.
Bylo naprosté ticho.
A zničený nábytek.
Po obludě jako by se slehla zem.
Na místo ní, však ležela zakrvácená postava.
"Mamí!" vykřiknul, upustil meč a rozběhnul se k ní.
Bylo však pozdě.
Hanaga byla mrtvá.
Měla pootevřená ústa a v očích výraz zděšení.
Ty oči!
Už věděl proč se nad tím tak pozastavil.
Ale to přece nebylo možné!?
Dotknul se tváře, kam ho kdysi uhodila.
Teď už chápal, co ho vždycky učívala.
Stačí byť jen malý náznak zloby a temnota si vždycky najde cestu do srdcí a podmaní si je do své moci.
Třeba proměnou v zabíjející nestvůry, jako to udělala Temnota teď s jeho matkou.
Možná ji mohl zachránit...
Stačilo si ji jen pořádně prohlédnout a přestat bojovat.
Ale co by se stalo? Zabila by ho?
Byl hlupák.
Jak by jí jen mohl zachránit, zatím se to přece nikomu nikdy nepodařilo.
To ale nebylo to nejhorší zjištění...
Jen to uvědomění, že ho Tma obelstila.
Keres od své matky ustoupil pár kroků a kroutil u toho hlavou.
Tma si sice podmanila duši jeho matky, ale nebyla to ona kdo ji zabil.
Byl to on sám.
Její jediný syn...

Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama