Dobrodružství v Zathoře

2.Kapitola-Obklopena

19. listopadu 2015 v 15:21 | Camilla

(Připravuje se)

1.Kapitola-Pohlédni mi do očí

29. září 2015 v 0:00 | Camilla

1.Kapitola-Pohlédni mi do očí

"Pěkná maska," prohodily dvě holky, když kolem mě prošly.
"Děkuji," řekla jsem, než mi došlo, že si ze mě utahují.
Povzdychla jsem si.
Tohle se dělo pořád.
Mám snad v osudu napsáno být celý život přehlížena?
Možná to bylo tím, že jsem se začala trochu stranit lidí. Třeba jako teď, kdy jsem stála u stolu s pitím, místo toho, abych byla v centru dění. A to, u malého podia tělocvičny, odkud, jak jinak, vycházela taneční hudba.
Z myšlenek mě náhle vytrhl hrubý hlas za mnou.
"Nevšímej si jich. Náhodou obdivuju, že jdeš v šestnácti za princeznu."
Otočila jsem se.
Hlas patřil vysokému klukovi s černým plášťem, který mu sahal až po kotníky.
Zprvu se zdálo, že jde za čaroděje, ale k tomu mu chyběl klobouk a v ruce nedržel žádnou hůl.
A jako by se snad bál odhalit svou tvář, zakrýval ji maskou.
Kdo to jen může být?
Znala jsem alespoň trochu každého z tábora, ale nevybavovala jsem si, že bych tady viděla někoho s takovou výškou.
Možná to patří k té masce?
Nebo že by to byl někdo z vedoucích?
Kdo by znal můj věk?
Ale, zajímal by se o mě někdo z dospělých?
"Říkal jsem si, jak to asi v těch pohádkách chodí. Není to náhodou, smím prosit krásná urozená?" zeptal se po chvíli, co jsem mu neodpovídala a sama sebe přistihla, jak ho pozoruju.
Ovšem větou, kterou právě pronesl, způsobil, že se mi znovu rozběhly myšlenky a já mu tak opět neodpověděla.
Cože to před chvíli řekl?
Že mě zve k tanci?
To má být vtip?
A vůbec, mluvil by někdo takovým stylem?
"Víte, milá dámo, miluji tanec. Ale nerad čekám na odpověď," a jako bych ho snad svou mlčenlivostí naštvala, uchopil silně mé ruce a zátáhl na parket.
Než jsem se vzpamatovala, měla jsem jednu svou ruku omotanou kolem jeho pasu a druhá spočívala v jeho levé ruce, přesně tak, já má vypadat taneční pár.
Byla jsem z něj zmatená.
Část mého já se mu chtěla vytrhnout a říct mu, že se chová jak blázen a že na ty legrácky -pokud to někdo tady vymyslel - nejsem zvědavá.
Ale...
Ta druhá toužila hrát jeho hru a zjistit, kdo že to vlastně je a co má za lubem.
"Mně se nevykroutíte, jestli myslíte na tohle,"řekl a na důkaz jeho slov, sevření zesílilo.
Čte snad mé myšlenky?
"Ty...ty nejsi někdo z tábora, že ne?" dostala jsem konečně ze sebe.
"Možná," zněla odpověď. "Ale nechtěli jsme dělat něco jiného?"
Na to jsem mu chtěla říct, že si nevybral dobře, protože já tančit neumím, ale k mému překvapení se mé nohy daly sami do pohybu a doplňovaly tak taneční kroky neznámého.
Co se to jen dělo?
Dokonce i hudba se změnila.
Před chvíli hrála známá písnička "Gangnam style", ale nyní se změnila na pomalejší, jehož interpreta jsem neznala.
"Pohlédni na mě" rozezněl se jeho hlas najednou v mé hlavě.
Cože?
Něco, jako by mě nutilo ten divný příkaz uposlechnout.
Začala jsem směrovat svůj pohled na dotyčného, jehož pohledu jsem se snažila předtím raději vyhýbat.
Ale něco mě zarazilo.
Byl to hlouček dětí u podia, vesele poskakující, přesně do stylu Gangnam.
Ale vždyť hraje...
"Ne!" chtěla jsem vykřiknout a vytrhnout se z jeho omámení, ale nešlo to.
"Přestaň vnímat okolí," znova ten hlas, který se teď začal rozhléhat mnohem silněji a aby stížil mé odporování, začal se semnou točit.
Takže se mi celá tělocvična promněnila do víru barev masek a světel.
"Pohlédni mi do očí." zazněla další slova a já už to nevydržela.
Poslechla ho.
Zlost...
Nenávist...
Ale i strach...
To vše bylo znát z jeho očí a pronikalo nesmírnou bolestí do mého já.
Podlomily se mi nohy, čímž jsem spadla na zem.
Hlava mi třeštila, neschopna pohybu.
Když bolest trochu ustoupila, po neznámém nebylo ani památky.
Postavila jsem se a absolutně nechápala, co to mělo znamenat.
Přešla jsem ke stolu s pitím, abych uhasila žízeň a jak bylo vidět, nikdo si mého tancování nepovšimnul.
Chtěla jsem popadnout svůj hrníček, ale má ruka se v půlce pohybu zarazila.
Byl tam totiž vylepený lístek a na něm napsané: "Něco si ztratila."
Strhla jsem ho a podívala se na něj pozorně.
Byla pod tím nakreslená korunka a připsáno jedno jediné jméno.
Erik.

Kapitola první → Pokračování příště...
 
 

Reklama